zahrada_4[1]

Nastupující trend školních zahrad v přírodním stylu jsme uchopili po svém. V novoveské školce postupně využíváme zdroje, které zahrada nabízí, k budování žádaných prvků zahrady. Již dříve vznikl „umělý“ kopec z přebytku hlíny po vybudování kamínkové pádové zóny. V zimě jej děti využívají k bobování, po zbytek roku ke zdolávání terénních nerovností. Ke vzniku přírodního domečku, kam se děti rády ukrývají alespoň na chvíli před zraky dospělých i kamarádů, jsme využili bohatě vzrostlé túje. Svázáním větví vznikla střecha domečku a „podlahu“ jsme společně s dětmi vysypali mulčovací kůrou. Na nízké kosodřeviny můžou děti volně vylézat a utužovat svou obratnost. Získávají přirozené povědomí o zodpovědnosti vůči sobě, nastavují si mantinely vlastní bezpečnosti. Vybavení altánu dřevěným nábytkem rázem vznikla venkovní učebna či letní jídelna. Myšlenka vlastní zahrádky byla vyústěním vysazování květin a rostlin do truhlíků a recyklovaných květináčů z PET lahví. Větší investice byla výroba branky do stávajícího plotu a mostek přes přilehlý potok. Tam jsme si na podzim založili nová políčka a s chutí ryjeme, kopeme, hrabeme, sejeme, sázíme, vytrháváme plevel, zaléváme a pozorujeme růst. Přesadili jsme jahody a maliny, časem tak vznikne „zobací koutek“. Snad nám úrodu neokousají zajíci a srnky z nedalekého lesíku. Poznání přirozených ekosystémů by tentokrát dovedlo děti spíš k pláči, než radosti.

Alexandra Štvrtňová